Po dlouhé době v Krkonoších v létě aneb Polní den s OL4K

    Nejdřív bych měl vysvětlit, proč jsem nejel z Klokočné s OK1KLL. Je to vcelku jednoduché. O 2. subregu prasklo zvedací lanko, spadl stožár a ze čtyřčete na 70 cm bylo teepee. Antény se neopravily (zažil někdo, že by se něco spravilo samo?), takže tohle oblíbené pásmo bylo ze hry. Transvertor pro 23 cm se podařilo do Mikrovlnného závodu opravit, ale nevyřešilo se správné chlazení nahoře na stožáru, když na něj zasvítí slunce. Navíc majitel se přemístil flákat do nemocnice, takže místo toho, aby se vrtal v zařízeních a předělával je, bylo vrtáno v něm a byl předěláván sám. U vyšších pásem se z některých polovodičů staly komunistické celovodiče, takže zase nic. Funkční zbyl jenom dvoumetr, jenže jaksi tomuto pásmu není věnována patřičná pozornost, v podstatě zařízení neslibuje jakýkoli rozumný výsledek. RX bídný, rachot ve sluchátkách, zato TX při přiložení pod kotel zaručuje potíže a stížnosti stanic široko daleko. V podstatě nezbývalo, než vyvážit diskuse nad pivem v přilehlé hospodě a vysílání. Do toho se mi zrovna nechtělo, toho jsem si užil při minulých závodech.

    Využil jsem nabídky Michala k účasti a přihlásil se mu. V Krkonoších jsem byl na několika závodech s OK1KLV na Luční hoře a na Lysé hoře a 15 let tak jezdil v zimě víkend co víkend na lyže, takže trocha sentimentu tu bylo. Ještě jsem na netu upřesnil svou nabídku, co mám, kdy můžu jet – a nic. Byl čtvrtek večer, desátá hodina téměř odbila a já už závod odtroubil a začínal si organizovat na víkend jinou práci, když volal Michal s organizačními záležitostmi. Přiznám se, že už jsem byl naladěný jinak a dalo mi to dost práce se přepnout. Tak jsem odvolal, co jsem mezitím potvrdil a potvrdil, co jsem odvolal. Neměl jsem vůbec nic připravené. Naštěstí jsem stihl v pátek dopoledne horko těžko seshánět věci dohromady a jal se pádit k Neumětelům. Kupodivu bylo volno a průjezdno až do Mladé Boleslavi.

    Budování antén šlo poměrně rychle, protože se na pásmo 70 cm zvolila lehká anténa a na 2 m jakbysmet. S ohledem na dlouhé koaxy bylo jasné, že nelze čekat zázraky. Pracoviště s IC910 v základu bez konců pro obě pásma je společné.

    Začalo se včas na 432 MHz vcelku slušným tempem. Podmínky docela bídné, což se dalo s ohledem na hustý déšť čekat. Vůbec nechodil jihovýchod, což by v tuhle dobu měl. HA, S5, 9A, prostě nic z tohoto obvykle tak výživného směru. ODX je DR9A 567 km. Po 17 UTC pozoruju značné ohluchnutí pásma, špatně se dovolávám, po 18 UTC se začíná zavírat výkonový stupeň. Byl povolán Vojta co by majitel zařízení, aby mu domluvil. Šel na to z jiného konce, vytáhl měřák a bylo to jasné. Na konci koaxu, co vedl okolo chalupy, bylo PSV přes 1:3. Nedovedu si představit, co bylo přímo na svorkách antény. Nikomu se nechce za šera v dešti pokládat stožár. Takže konečná, rozhodnuto pokračovat na dvoumetru. Opět se rozjíždí pileup, přece jenom nová stanice takhle dlouho po zahájení závodu (19:14) je zajímavá. Po chvilce spojka z přízemí, abych se odstěhoval nad 144.250, jinak mi bude.... a následoval výčet vybraných druhů mučení. Pod jednoznačnou hrozbou brachiálního násilí ustupuju a přelaďuju se do zóny větších spletrů. Nejsem zase tak statečný, abych se pokusil vzdorovat Emilovi. Podmínky nejsou nic moc, na západ to příliš daleko nechodí. Občas se nějaká stanice z pásma vynoří a zase zmizí navěky. ODX IK5ZWU/6 826 km je na použitou krátkou anténou a dlouhý koax docela zázrak. Osobní závazek dosáhnout 200 QSO byl splněn a překročen.

    Rozhodnuto pro nepřízeň počasí ukončit závod předčasně. Některým zařízením se příliš nezamlouvá intenzivní vodní chlazení a postupně odcházejí. Stožár s anténami na 144 MHz a 432 MHz se kácí jako poslední za stálého deště. Pro zajímavost se podívám do krabičky u 70 cm antény. Zřím průhledný mokrý sliz, jako by tam zalezla medůza. Raději krabičku zacvakávám ještě předtím, než se odněkud vynoří oko a švihne to po mně žahadlem.

    Čeho jsem si ještě všiml, že na koaxech je ještě dost levných čínských konektorů, které nemají dobrou izolaci proti vlhkosti nemluvě o tolerancích a nevhodném tvaru nezaručujícím dobrý spoj. Ke každému typu koaxů se vyrábí konektory pro něj určené. Není to levné, ale rozhodně to zato stojí. Za každém výjezdem na závod je spousta času a peněz a v podstatě cena konektoru vůči celkovým nákladům na pokažený závod je nepodstatná.